...

Paní učitelka pomáhá chlapečkovi ve školce s obouváním botiček. Oba tlačily, tahali ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se jim to konečně povedlo,tak si oba upocení sedli,chlapeček se podívá na botičky a říká: "Pani učitelko my jsme dali botičky obráceně" Paní učitelka zse podívala a skutečně byli nazuté obráceně. Ale i přesto zachovala klid,znovu je sundala a znovu je začla obouvat,tentokrát už tak jak mají být. Po obutí se chlapeček koukl na nohy a opět povídá: "To ale nejsou moje botíčky" Učitelka se kousla do jazyku a místo nadávek ktere se jí drali na jazyk, s námahou boty sundala a když byly dole, chlapeček povídá:"To jsou botíčky mýho brášky, maminka říkala že je teď budu nosit já." Učitelka už nevěděla jestli se má smát nebo brečet, a znova pomohla botičky obout. Když se jí to s velkou námahou povedlo a pomáhala chlapečkovi oblékat kabát, tak se zeptala: "Kde máš rukavičky" a chlapeček odpověděl: "Ty mám schované v botičkách" Soudní proces s učitelkou začne příští měsíc.